Blog - seznam článků

Cesta učedníka část 1

Je proměna vůbec pro mě?

Všichni jsme něčí učedníci. Pro toho, kdo se cítí být naprosto unikátním výsledkem působení vlastního nespoutaného génia, máme překvapení. Každý z nás je kolektivním dílem, pod kterým se podepsali mnozí. Přesně to měl na mysli Aristoteles, když tvrdil: „Naši rodiče nám dali život. Naši učitelé nás naučili žít.“

Ať už si to uvědomujeme, nebo ne, konkrétní lidé nám vtiskli naše vidění světa, životní styl, ba i stravovací návyky. Pochytili jsme od nich věci skvělé, ale i méně bohulibé. Do jejich řad patří těžce zkoušené duše pracující v českém školství, naši rodiče, kolegové a také přátelé reální i virtuální. Dále je tu početná skupina těch, se kterými jsme se nikdy nesetkali, ba ani setkat nemohli. Jejich myšlenky a činy, vtělené do knih, filmů, písní a bájí nás však i přes propast času a prostoru zasáhly a proměnily.

Vztah mistr – učedník, jako způsob předávání vědomostí a dovedností je prastará instituce. Ještě než její úlohu převzal stát, bývala jednou z hlavních metod vzdělávání. Jak vlastně fungovala? Jak vyučoval své tovaryše třeba takový mistr tesařský?

Na začátku výchovného procesu učni zpravidla neuměli vůbec nic. Pokud se chtěli něco naučit, museli se bezvýhradně podřídit mistrově autoritě, trávit s ním spoustu času, poslouchat ho na slovo a když chybovali, vydržet i nějakou tu výchovnou ránu topůrkem. Mistr byl přísný, ale spravedlivý. I přesto, že práci často kazili, nevyhodil je. Trpělivě jim pomáhal zlepšovat se. Zadával jim různá cvičení. Pomalu, postupně, díky mistrovu vedení a rokům disciplinovaného tréninku, se dovednosti učedníků zlepšovaly. Mistr věděl, co dělá a tak jednoho dne tovaryši dozráli. Uměli vše, co uměl on. V jistém smyslu se jím stali. Proměnili se.

Známé rčení praví: „Mistr se objeví, když je učedník připraven.“ Náš Mistr přijímá žáky už přes 2000 let. Jsme ochotni se jimi stát a podstoupit výše popsaný proces? Opravdu věříme, že jeho výsledkem může být člověk, který se podobá Kristu? A hlavně, můžu tím člověkem být já?

Ať odpoví povolanější:

Žák není nad učitele. Je-li zcela vyučen, bude jako jeho učitel.“ Lukáš 6:40

„Na procesu spásy a proměny v Kristovu podobu se musíme všichni aktivně podílet. Je to skutečnost, které nemůžeme uniknout. Tento proces ale vždy začíná díky Boží iniciativě – my sami bychom bez ní nic neudělali. Jeho iniciativa ale není něco, nač bychom čekali. Proto je míč na naší straně hřiště. Bůh vstoupil do lidských dějin, do lidské skutečnosti. Ježíš Kristus zemřel místo nás, byl vzkříšen a nyní dohlíží na to, aby věci na této zemi dospěly ke konci, k němuž je Ježíš určitě dovede, totiž k Boží slávě. Otázkou ovšem nyní je, co uděláme my. Představa, že nemůžeme dělat nic je nešťastná a zmatená, naštěstí se podle ní neřídí ani ti, kdo ji zastávají.

Proměna naší vnitřní bytosti je stejně, nebo ještě více darem Boží milosti, jako je jím naše ospravedlnění před Bohem. Ani jedno, ani druhé nepřijímáme čistě pasivně. (Máte li být navždy zatracení, nemusíte dělat nic. Stačí jen udržovat kurz.)

Jestliže dobře řízeným a vytrvalým jednáním skutečně přijímáme milost pro spásu i proměnu, naše nitro se postupně mění do podoby Kristovy. Proměna našeho vnějšího života, zvláště našeho chování bude následovat. I toto je vlastně nevyhnutelná skutečnost. Nejen, že je tato proměna možná, ale v životech mnoha lidí skutečně nastala, a to do značné míry. Tato proměna je rovněž nezbytná, pokud se má v našem životě projevit Boží dobrota a moc a pokud my jako jednotlivci máme naplnit jeho věčné povolání, které připravil pro život každého z nás.“

Dallas Willard, Obnova srdce (str. 86-87) Návrat domů, Praha 2012

 

Být Ježíšovým učedníkem je ta největší příležitost, jakou nám kdo může nabídnout. Protože jenom on je cesta, pravda a život. Cesta, na které hledáme především jeho království a spravedlnost, není snadná, ale je prošlapaná. Šli po ní mnozí před námi. Učili se, bojovali, vítězili a prohrávali – chodili s Bohem. Zažili největší dobrodružství, jaké na této straně věčnosti existuje. Zváni jsou všichni. Mistr čeká. Najdeme odvahu vykročit?

Pokračování příště

Petr Malec, srpen 2016